Kladsko – říká se mu občas české Polsko a někteří dodnes při zmínce o záboru ze strany Polska cítí křivdu. Vždyť byla tato oblast i důvodem poměrně vážné roztržky mezi Polskem a Československem krátce po druhé světové válce. A i dnes sem spousta Čechů jezdí – povětšinou za nákupy, na lyžovačku ve středisku Zieleniec, nebo za historickými památkami stejnojmenného „hlavního“ města.
Kladsko je kotlina mezi Orlickými horami a Slezskem, která má za sebou bouřlivý historický vývoj – patřila Prusku, nárok si na ni dělali i Češi a dnes je jižní výspou Polska. Česká menšina je tady ale dodnes výrazná a některá města a vesničky tady mají český ráz.
Pokud se řekne Kladsko, je potřeba rozlišovat – jednak je to název popisující historickou oblast Kladského hrabství, jednak je to i historické hlavní město celé oblasti – kam stejně vyráží každý, kdo se do oblasti Kladska vydá.
Je to tak – první zmínky o Kladsku, respektive o hradu a menším podhradí na obchodní stezce do Polska, se objevují už v Kosmově kronice. Hrad tu prý stával už v 10. století. Ve druhé polovině 13. století pak Kladsko dostalo městská práva a povýšilo tak na město. A v roce 1459 pak Jiří z Poděbrad potvrdil vzestup celé oblasti tím, že ji prohlásil za hrabství.
V 16. století byla celá oblast přiřčena Habsburkům a přičleněna k Rakousku. Rakouská příslušnost ale trvala necelých dvě stě let a následně se Kladsko stalo součástí Pruska. Poslední velké změny pak proběhly po druhé světové válce, kdy i přes nesouhlas české strany celé Kladsko zabrali Poláci.
Když za památkami, tak hlavně do hlavního města Kladska – jde totiž o krásné městečko se zhruba třiceti tisíci obyvateli a malebným historickým centrem. Turistických taháků je tu hned několik.
Tím prvním je systém katakomb pod Starým Městem – systém dlouhý několik kilometrů, zároveň ale i systém, jehož velká část je poničena nebo zavalena. Za druhé světové války měli v těchto chodbách Němci zbrojní výrobu a traduje se, že část chodeb zavalili proto, že jsou v nich ukryté ohromné poklady. Část chodeb je veřejnosti zpřístupněna od roku 2006 a trasa je dlouhá asi šest set metrů.
Katakomby jsou de facto součástí ohromné Kladské pevnosti, která je další z dominant města. První stavba tohoto rázu tu vznikla už ve 12. století, v 16. století pak přišla přestavba v pevnostní areál, který se dál postupně rozrůstal. V době největšího rozmachu byl součástí areálu i pivovar a ohromná kasárna.
Přelom 19. a 20. století pak pro pevnost znamenal přeměnu ve vězení. Nejhorším obdobím byla druhá světová válka, kdy Němci v prostorách pevnosti vytvořili nejen drsné vězení, ale i mučírnu.
Podstatně veselejší je tak návštěva gotického kostela, ve kterém je pochován Arnošt z Pardubic, nebo procházka po gotickém mostě, který je menším předchůdcem Karlova mostu.
V zimě je Kladsko ve velkém vyhledávané ze strany milovníků lyžování. Leží tady totiž jeden z nejlepších lyžařských resortů v Polsku. Středisko Zieleniec leží na svazích Orlických hor a nabízí téměř třicet vleků a přes dvacet kilometrů sjezdovek – od těch nejjednodušších až po opravdu náročné terény. Nejde sice o největší polské lyžařské středisko, rozhodně jde ale o jedno z nejkvalitnějších.
A navíc – Zieleniec má unikátní mikroklima, které je podobné tomu alpskému. Tělo tady navíc vytváří nadprůměrné množství červených krvinek, takže už jen samotný pobyt má pozitivní dopady na lidské zdraví. V létě jsou pak pro pěší túry ve velkém vyhledávané Jeseníky z polské strany.
Kromě historických památek jsou častým cílem českých turistů v Kladsku i místní obchody – a to jak kamenné, tak klasická polská tržiště. Hlavně o víkendech tak bývá jeden z hlavních tahů do Kladska – tedy tah z Náchoda – přeplněný auty s českými poznávacími značkami, jež vyrážejí za výhodnými nákupy.
A Poláci Čechům v tomto směru vycházejí maximálně vstříc – popisky bývají v češtině, česky se i velmi snadno domluvíte a vlastně ani nemusíte navštívit směnárnu – obchodníci přijímají české koruny (pravda, v nepříliš výhodném kurzu).
Jaké to je koukat do krajiny ze „Střechy Evropy“? Moc pěkné, zvlášť když můžete vystoupat ještě o kousek výš – na dřevěnou rozhlednu, která zdejší krajině sluší. A s označením „Střecha Evropy“ si opravdu neděláme legraci – vždyť vrch Klepý je evropským rozvodím – střechou, ze které stéká voda do tří různých moří...
více
